- 15 října 2023
Mýty a fakta z mého pohledu
Milí čtenáři, tento článek bych ráda napsala pro obhájení chovu minilopů, protože se mi nelíbí některé nepěkné články, které o nich na internetu čtu a které mohou člověka skutečně negativně ovlivnit.
Před časem mi psala paní, zájemkyně o králíčka od nás, že se jí velice líbí náš chov, ale že četla na internetu negativní článek o chovu tohoto plemene v ČR. Důkladně jsem si přečetla všechny tyto články a ráda bych na ně prostřednictvím tohoto článku reagovala. Je pak již na čtenáři, jaký si z toho udělá závěr.
- Minilop údajně není plemeno – toto je holý nesmysl, protože Minilop, také Mini-Lop i Miniature lop je vyšlechtěné plemeno zakrslého králíka, které je v jiných zemí normálně uznané, téměř u všech našich sousedních zemí také, jen u nás ne. My, chovatelé tedy skutečně nejsme ve svazu chovatelů, nemůžeme být, protože toto plemeno není v ČR uznáno. Můj názor, proč není uznáno je takový, že je složité je chovat, rodí se jen velmi málo mláďat a na výstavu musíte přijít s celou rodinkou aby se dalo něco posoudit. Je teda pravdou, že díky tomu, že plemeno Minilopa není uznáno v ČR tak je jednodušší začít s chovem. Je také pravda, že se bohužel díky tomu najde mnoho podvodníků, protože papír (v tomto případě webový prohlížeč) unese všechno a tak se toto plemeno snadno stalo výhodným pro podvodníky, kteří však velmi brzy zjistili, že to není sranda chovat takto náročné maličké plemeno a tak jej začali míchat se zakrslými berany, kdy tak mají mnohopočetné vrhy které vydávají za minilopy a prodávají za stejnou cenu jako skutečné typové minilopy.
- Minilop nemůže mít PP – to je pravda, tím, že není uznaným plemenem, tak nemůže mít v ČR průkaz původu. Průkaz původu, ani tetování, kroužek či jiná označení tento králík skutečně nemá. Může mít jen výpis předků, který samozřejmě je snadno padělán. Takže zde mají pravdu, s tímto králíčkem nemůžeme my chovatelé chodit na výstavy, i když bychom velice rádi ukázali jak krásné zvířata se nám povedlo odchovat (tak si je posíláme alespoň prostřednictvím sociálních sítí protože máme potřebu se mezi jinými chovateli pochlubit). Kdyby byly toto plemeno v ČR uznáno, jsem přesvědčena, že by všichni solidní chovatelé chodili ukázat své poklady velice rádi.
- Chovatelé minilopů jsou množírny – a tady pozor, to už je velmi nepěkné obvinění, které mě trápí a uvažuji nad ním. Je totiž pravdou, že chov minilopů, tím, že nespadá pod žádný chovný klub je tímto velmi snadným terčem pro množírny. Co však znamená toto slovo množírna? Pod tímto názvem si člověk může představit všelicos. Pokud je tím myšleno, že množíme určité plemeno, které zde nespadá pod český svaz chovatelů tak teda ano, je to pravda, my jsme však ty oběti, protože bychom do klubu patřili rádi. Zde bych ráda popsala osobní příběh, který mi přijde velice podobný. Moje velice blízká kamarádka si přála pořídit psa australského ovčáka, nádherný chlupatý poměrně velký pes. Její menší byt však nedisponoval místem pro takto velké zvíře a tak si pořídili zvláštní poddruh této rasy kdy je to speciální vyšlechtěná miniatura australana, která navíc nemá ocásek. Ne, že by mu ho odstranili, oni jsou již bez toho ocasu vyšlechtěni. Podle mě je dokonalý, maličký, nádherný a milý a oni jsou velice šťastni. Avšak zlé jazyky praví, že toto jejich plemeno není uznáno mezi chovateli a tak jsou vlastně chovateli australských ovčáků velice odsuzováni. Stejný příběh mi přijde ten s minilopy, protože proč bych měla chovat velké zakrslé berany s protáhlými čumáky a dlouhýma ušima když jsem se zamilovala do těchto nádherných minilopíčků ( a pozor, nejsou vždy tak MINI, někteří jsou skutečně velicí skoro jako zakrslí berani ale tu hlavičku mají nesrovnatelně krásnější a milejší). Rovněž mají minilopci milejší a klidnější povahu než většina jiných plemen a já jsem skutečně propadla jejich kouzlu navzdory tomu, že nemají PP. Já si množírny představuji jako darebáky ( a to mohou klidně být i s PP) kteří záměrně a účelově množí jen kvůli zisku, nikoliv radosti z chovu, množí páté přes deváté bez ohledu na plemeno a genetiku. Množí někde ve sklepích (skutečně jsou v ČR takoví!!) v šílených nehygienických a neetických podmínkách a záměrně klamou klienty… A ještě mám další příběh, který myslím si mluví za vše. Před nedávnem ode mě zakoupila králíka minilopa chovatelka, která je ve svazu a chová zakrslé beránky s PP, má na svém webu velmi nepěkné povídání o minilopech aby zákazníky odradila od jejich koupě a přiměla je ke koupi papírových beranů… není to vtipné a vše vypovídající ? 😀
- Minilopi mají genetické vady – toto tvrzení je i není pravdou. Pravda je, že šlechtěním a předháněním se o co nejmenší zvíře se skutečně objevují u tohoto plemene větší genetické vady jako třeba problémy s čelistmi a problémy se zuby, které mohou mít. Poruchy trávení, které také mohou mít. Poruchy kyčlí, které mohou mít a další neduhy, které můžou potrápit. Zde bych to přirovnala zase ke psům, třeba k takovému retrívrovi, tam jsou velice časté dysplazie kyčlí což znamená ve stáří, že pes špatně vstává a chodí. Dá se tomu zabránit především tím, že budete dobře vybírat chovnou stanici, která má dobré výsledky kyčlí rodičů. Stejně tak třeba francouzští buldočci, trpí tím, že mají malou placatou čelist a občas se mohou objevit problém, který se nazývá brachycefalický syndrom zkrácením obličejové části lebky. Já osobně mezi chovateli neznám nikoho, kdo by měl problémy u svého králíčka s čelistmi, ale může se to stát. Krátká čelist prostě nese určitá rizika. Problémy jsou však dědičné takže správný chovatel se takového králíka zbaví a prodá jej na mazlíka a dále na něm nechová. Ale pak přichází darebáci, ty zmíněné množírny, které takového králíka za symbolickou částku odkoupí jakože na mazlíčka ale pak na něm chovají a pak se rodí s králíčci s genetickými vadami a to hned nahrává chovatelům s PP ze svazu, kdy mohou minilopy dehonestovat a očernit. Přitom každému musí být jasné, že králíkům zakrslým se nemoci rovněž nevyhýbají, ba naopak, tím, že jezdí na výstavy do velikého davu dalších králíků chytají tam různé nemoci. Můj kamarád, dříve chovatel ve svazu mi řekl, že chovatel se snaží na výstavě všechny své mladé prodat a zbavit se jich za každou cenu, aby si nepřivlekl zpátky domů do svého chovu nějaký bacil. Takže když budete příště někde na webu číst, že si máte přijet vybrat malého králíčka na výstavu králíků, je to podle mě časovaná bomba a velká neznámá, zda si skutečně přivezete jen králíčka anebo kupu nemocí, které tam nachytal k tomu. To už raději se tam zajeďte podívat, vyberte si nějakého chovatele ale domluvte si s ním, že si koupíte jiného králíka, kterého má doma a se kterým na výstavu nejel.
- Minilopi mají přemrštěné ceny – to jsem se kdysi taky myslela, ale po vlastních zkušenostech s jejich chovem a zjištěním, jak moc náročný pro chov je si naopak myslím, že jsou ještě velice nedocenění a neměli by stát jen jako jedna klec pro ně anebo jedna bílá plomba u soukromého zubaře… Pokud se bavíme o těch skutečných čistých 100% minilopech, kterých se rodí málo, jsou velmi nároční na chov, stravu i ubytování – více o tom píšu v samostatném článku Kolik stojí Minilop ZDE. Můžete si koupit králíka NONAME za 700-1000 Kč ze zverimexu, ale počítejte s tím, že veterinář je velice drahý a léčba nemocného zvířete (protože nevíte co a od koho jste vlastně koupili) vás může vyjít na mnohonásobek pořizovací ceny.
- Nekupujte minilopa ale raději si vezměte zvíře z útulku – to je rada, kterou často čtu když si nějaká maminka přeje svým dětem koupit malého minilopy, některé “chytré hlavinky” j pod její dotaz hodí tento komentář. Upřímně, ano, bylo by super, kdyby se všichni nechtění psi, kočky a králíčci z útulků dočkali nových majitelů a laskavé péče ale není to pro všechny… Jako matka musím říct, že bych svým dětem nepořídila starší zvíře z útulku. Sobě ano, ale k dětem nikoliv. U těch králíčků je důležité si je vychovat a přivyknout na člověka co nejdříve, pak už se to jejich důvěra když jsou dospělí získává jen velmi těžce. Poznala jsem to u nás v chovu, většinu máme od miminek, ti jsou zlatí a ochočení jako beránci. Ale ti, kteří se k nám dostali z jiných chovů (je jich jen pár většinou samců) tak ti jsou velmi ostražití a ostýchaví, ani po roce se mi s nimi nepodařilo navázat takový vztah jako s těmi malými, kteří mi i olížou tvář když mě vidí. Takže pokud máte čas, peníze, trpělivost a velké srdce na to si vzít zvíře z dočasné péče pak je to od vás skutečně úžasný počin. Ale zároveň rozumím i těm, kteří chtějí mít jistotu, že si koupí zdravého jedince (který má pro to alespoň předpoklady, protože člověk nikdy neví samozřejmě) a chce si jej vychovat k obrazu svému a zažít si tu radost z malého mláďátka a jeho lotrovin, které vyvádí, protože právě zážitky nás sbližují. Další možností, je vzít si králíčka z chovné stanice, který je již dospělý. To je velmi dobrá možnost, která je něco mezi těma dvěma výše popsanýma. Protože máte jistotu, že se jedná o zdravého a velmi kvalitního jedince když na něm chovatel choval mladé. Samice minilopků mohou mít mladé do jejich 3 let, pak jsou většinou nabídnuty na mazlíčka a takové samičky jsou opravdu velice vděčné zvířátko.